Celé naše cestování po Zélandu bereme velice "low cost". Slíbili jsme si, že se sem jednou vrátíme, až budeme milionáři a budeme tady objíždět všechny ty předražené turistické atrakce, helikoptérama, výletníma loděma, super luxusníma jachtama, zaplatíme si všechna ta dobrodružství, co stojí 500 dolarů a budeme jíst pouze a jenom v restauracích. Jako chudí pracující, kteří sotva dostudovali, teď jezdíme, jak říká M., "na punk". V autě z druhé ruky, kterému skřípou brzdy, ve kterém se ale spí jedna báseň, se stanem z Ware Housu, který byl ve slevě a spíme zásadně v těch nejlevnějších kempech, pokud v nich vůbec spíme. Restaurace nehrozí, máme roztomilý vařič a v asijských obchodech se zásobíme nudlema, pokud zrovna nevečeříme fazole!
Na téhle levné vlně jedem i co se samotných lokalit týče. Na Novém Zélandu je spousta věcí placená, i přírodní atrakce. To berem, však taky ta místa podle toho vypadají, jsou pěkně udržovaná! Ovšem ta cena by mohla bývat symboličtější. Ale nevadí, protože pokud člověk ví, kde hledat, vždy najde levnější nebo dokonce neplacenou variantu. Můj sen byl vidět opravdový gejzír. Jenže takových gejzírů zdarma v oblasti, kam jsme měli namířeno (Rotorua), moc není. Ale když už tedy jíme pět dní fazole a snídáme poridge, snad si můžeme dovolit jednu atrakci zaplatit.