CZ: Na univerzitu do Anglie

Článek na přání. Po studiu bakaláře jsem věděla, že buď budu ve studiu pokračovat v zahraničí nebo pokračovat nebudu. Nechápejte to špatně, "Masárnu" (Masarykova univerzita v Brně) mám moc ráda a ty tři roky tam stály za to, jak po studijní stránce, tak po stránce studentského života. Ale vždy mě to táhlo za hranice. Během ročního working holiday na Novém Zélandu, tedy běhém svého gap yearu, jsem si pro případ dalšího studia, které prostě bude v zahraničí!, udělaja mezinárodní jazykový test a že se zkusím na pár univeryit přihlásit. Měla jsem štěstí. A to velké - dostala jsem se na svou univerzitu snů a nemohu si ji vynachválit. Jak tedy ten proces přihlášky na britské univerzity vypadá?

1. Jak zvolit školu, program, kurz atd. 

Otázka je prostá: co chci studovat? U mě bylo jasno. Po ukončení studia sinologie jsem potřebovala vystudovat něco stejně zajímavého, ale také praktického pro život. Jak moc tlumočení a práci průvodce miluji, na celý život to nevidím. Poohlížela jsem se tedy po kurzech, které by spojovaly čínštinu/Čínu s mezinárodním obchodem nebo managementem. Zvolila jsem tři školy: 1. Můj vysněný SOAS - School of Oriental and African Studies, University of London, 2. University of Leeds a 3. University of Nottingham. Všechny tři jsou vymazlené britské univerzity co se studií Asie a Číny týče. Na všech jsem si našla program, který sleduje současnou Čínu po stránce ekonomie, managementu atd. Pokud se nepletu, všechny tři univerzity měly na výběr z varianty full time a part time magisterských programů. Standardně je bristký magisterský program na jeden rok. Part time je určen pro studenty, kteří při studiách pracují a je buď na dva nebo tři roky. Já jsem zvolila dvouletou variantu, čistě kvůli tomu, že jsem věděla, že nechci opouštět Anglii po jednom roce. 

Přehled univerzit a programů na UCAS.com 

2. Jazykový test

Nejzásadnější část, jazykový test. Nelevná zkouška toho, zda je vaše angličtina dost akademická. Většina univerzit na světě dnes unává akademickou verzi IELTS testu (International English Language Testing System) a briské školy vedle toho uznávají ještě Cambridge mezinárodní zkoušky. Oba druhy testů obsahují části:  čtení a porozumění textu, psaní, poslech a ústní část. Cambridgse testy ale obsahují ještě gramatickou část. Hádejte, pro který test jsem se rozhodla! 

Krásné na IELTS je, že je vlastně nemůžete neudělat. Každá část a následně finální skóre se boduje od jedné do devíti. Jde jen o to, aby se člověk trefil do skóre, které požaduje daná univerzita a vybraný obor. To se liší školu od školy, pochopitelně Oxford a Cambridge mají laťku poměrně vysoko, ale také obor od oboru, např. práva budou mít vždy požadavek vyšší. SOAS, pro který jsem se nakonec rozhodla, požadoval celkové skóre 7.0, s podmínkou, že v žádné ze čtyř částí nesmí být skóre méně než 6.5 (odpouští se půl bodu, ale za takových okolností musí student nutně na hodiny akademické angličtiny). 

Přípravu na IELTS jsem zanedbala, přiznávám se. Řekla jsem si, že anglicky čtu dost a mluvím skvěle, že tohle prostě udělat musím. Přes to nejede vlak, já to prostě udělám. Den před zkouškou jsem si několikrát projela testy, které byly k dispozici na oficiálním webu a pak několik těch, které jsem vygooglila. Přečetla jsem jedno nebo dvě diskuzní fóra, abych věděla, na co si dát pozor a abych pochopila druh testu, který mě čeká. 

Test trval téměř celý den a byl jedno velké policejní vyšetřování. Do učebny vás pustili pouze s tužkou a dokladem totožnosti, před testem brali otisky prstů a na toalety během testu jen s doprovodem. Byla jsem i svědkem ukončení testu jedné slečny, která položila peru o tři vteřiny později, než bylo řečeno. Tomu se říká skvěle utracené peníze. Mimo to jsem byla donucena si na ústní část sundat hodinky, protože by v nich mohlo být nahrávací zařízení. No...
Nejdelší a nejnáročnější na mozek, tedy alespoň na ten můj, byla část akademické čtení. V zadání dostanete čtyři texty, o rozsahu jedné až dvou stran. U prvního odpovídáte na otázky - pravda/nepravda, bylo/nebylo uvedno v textu atd. U druhého správně seřadíte přeházené odstavce. U dalšího máte např. za úkol přiřadit pravdivé výroky k jednotlivým odstavcům. Háček je v tom, že s každým textem se zvedá odbornost textu, takže já jsem narazila na velice lékařský text o mozku, článek o výrobě aut nebo článek o papoušcích, kteří se učí mluvit. 

O něco jednodušší mi připadala část psaní, ač to má většina lidi naopak. Za hodinu napsat dva články o určitém počtu slov (pokud se dobře pamatuji, popsala jsem asi tři A4), u kterých musí člověk dodržet akademický styl, formu a hlavně psát správně anglicky. 
Nejjednodušší část je poslech, protože stejně jako část ústní je totožná pro akademickou a general formu IELTS. Poslech spočívá v odpovídání na otázky, způsobem ano-ne nebo zapsáním přesného údaje. Pokud máte dobře naposlouchanou angličtinu, žádný háček v této části není. Překvapivě jednoduchá byla část ústní. Připadala jsem si jak střední škole. Ne moc milá paní si se mnou povídala o významu muzeí v 21. stolení. O tuhle známku jsem se chtěla jít hádat, se skóre 8 z 9 nejsem úplně spokojená, ještě dnes mi to leží v žaludku.

O pár týdnů později (s velkým zpožděním aucklandské jazykové školy, díky které jsem tak propásla termín přihlášek na tchaj-wanské univerzity) jsem měla výsledky a z celkém nenáročné části jazykové jsem se mohla vrhnout do nudné části papírování. 

3. Přihláška, doporučující a motivační dopisy

Příhlášky se na magisterské obory dělají online přímo na webu univerzity. Pro bakaláře je to někdy maličko odlišné a dost škol v Anglii vyžaduje příhlášení přes UCAS. Jedna univerzita horší než druhá. Není to přihláška, která by se dala vyplnit za pár minut. Osobní údaje, víza (pokud jsou nutná), kopie pasů a všech diplomů a certifikátů, motivační dopis a doporučující dopisy. Točila se mi z toho hlava a přemýšla jsem, zda to za to stojí. 

Motivační dopis je pro mě vždy noční můrou a nechávala jsem ho úuplně nakonec. Popravdě jsem měla celou přihlášku vyplněnou v květnu, ale motivační dopis jsem dopsala 30. června, dvě hodiny před koncem přihlášek. Pořád si tak říkám, zda tyhle dopisy někdo čte. Kor od tisíců uchazečů, kteří pravděpodobně budou argumentovat stejnými frázemi, které se používají každý rok. Proč jsem ten nejlepší kandidát, proč právě tahle univerzita a tenhle obor, kde se vidím za deset let, jaké mám zkušenosti atd. Jednoduše vychvalte se až do nebes a zkuste se udělat jedinečným kandidátem. Zároveň to ale zbytečně nenatahujte. Co se v Británii vidí jako plus každého kandidáta jsou stáže a dobrovolničení. Tak šup tam s nimi.

Ještě větší starost mi dělaly doporučovací dopisy. Na školy, kam jsem se hlásila, stačily dva. Tzn., najdi dva profesory/nadřízené z práce, u kterých máš jisté dobré hodnocení a popros je pár řádků. Moje zkušenost říká, nenech to na poslední chvíli. Opakuji, nenech to na poslední chvíli. Tahle část je o to zdouhavější, že většina škol nechce, aby tohle doporučení šlo přes studenta. Takže se musí zadat email, britská instituce pak sama kontaktuje danou osobu a ta odešle hodnocení na studenta. Jinde to tak není, takže doporučující dopis musí jít přímo vám jako studentovi a vy ho pak nahráváte do online přihlášky. Uf. 

4. Diplomy a certifikáty, akademický životopis

Tady platí jedno: čím víc, tím líp. Na diplomy se v Anglii ještě stále dost hraje, pokud nejste zrovna talentovaný grafik nebo ajťák. Pro magisterský obor je nutností bakalárský diplom a to s podrobným výpisem známek za celé studium. Veškeré další certifikáty z jakýchkoliv kurzů, jazykové diplomy atd., se v téhle části budou hodit. 

Akademický životopis. Většina univerzit má online pěkný návod, jak takový životopis napsat. Takže stačí jen napsat takové CV krok po kroku. Jedná se o obyčejný životopis rozšířený o detaily ze studií, tzn. podrobněji v bodech vysvětlit, co dané kurzy zahrnovaly a co nového vás naučily, jak byly přínosné. Opět, jakákoliv třešnička na dortu bude plus, takže nezapomeňte na zkušenosti dobrovolničení a s pomocí neziskovým organizacím nebo stáže, post zastupitele třídy a účasti na školních závodech. Anglii mimo jiné důležité reference! 

5. Školné 

Až vás vezmou, nebo možná ještě než se přihlásíte, vás začně zajímat, kolik vás takové studium bude stát a zda je nějaká finanční pomoc. Nutno podotknout, že SOAS nepatří k nejdražším školám v Anglii, ani v Londýně. A tento obor už vůbec ne, MBA a jiné odborné programy vyjdou na mnohem větší peníze. Příklad na mém programu a škole:

SOAS, University of London

2letý magisterský program - International Management in China 

Cena programu (na 1,2 nebo 3 roky): 7000£ (v době mého nástupu, dnes už 10 000£)

Jako magistr jsem neměla možnost zažádat o studentskou půjčku, které jsou v Anglii běžné, i pro nebritské studenty (tedy pouze pro studenty EU). Pro bakaláře existují. Na rozdíl od začínajících českých "studentských půjček" se neplatí hned od chvíle, kdy si člověk půjčí, ale až po ukončení studia a pokud se nepletu, tak dokonce až po dosažení určitého ročního platu. 

Jako magistr jsem se začala poohlížet po stipendiích a možnostech podpory od vlády, české nebo britské. Ale jako part time student tady neplatím tak úplně za studenta (ač jsem při náročnosti part time programu nestíhala každý semestr pracovat) a jako Češka naptřím k úplně chudým studentům. Prý. Poohlížela jsem se i po organizacích sponzorujících studenty, jak v Anglii, tak v Čechách. Kamenem úraz byl můj obor, protože většina nabídke začíná upozorněním, že studenti managerských oborů podporu nedostanou. OK.
K tomu všemu je třeba si uvědomit, že SOAS se nachází v centru Londýna a cestovat do něj z okolí něco stojí. Mimo to, člověk něco projí a někde musí bydlet. To v Anglii není úuplně zadarmo. Díky bohu za podporu rodiny a přítele a skvělou práci, kterou jsem sem a tam měla. 

£££ Rozpočet života v Londýně £££

£££ Ubytování: v zóně 2 (Londýn jich má 9, SOAS je v zóně 1): double room 180-200£ na týden. To se bavíme o levnějším východním Londýně, kde sice ceny rapidně stoupají, ale stále to není Notting Hill a další líbezné části Londýna západního. Single room okolo 150£ na týden. 

£££ Doprava: Oyster Card na týden na zóny 1 a 2: 32£. Na zóny 1-3: 37,50£. Typ: Kolo. Ušetří to min. 120£ za měsíc, posílí to zadek a ušetří to hodiny a hodiny strávené v zácpách v metru a autobusech a nervy se stávkami metra. 

£££ Jídlo na týden, pro žrouta jako jsem já, cca 60-80£. Pokud si člověk vaří sám nebo přežije na fast foodu  (s tím, že fast food neznamená nezdravé jidlo!). Mnohem, mnohem víc pokud chce občas vyrazit za slušnějším jídlem. Typ: Práce v kavárně a pohostinství většinou znamená jídlo zdarma, během směny i na doma. Na SOAS jezdí každý den v poledne krišňáci a dávají obědy zdarma. Stojí se na ně slušná fronta, ale je to masivní porce zdarma. A to kari je občas vážně lahodné. Zákusek k tomu! 

  

6. Studium a studentský život

Jako u nás i tady jsou předměty povinné a předměty volitelné, takže se do jisté míry můžete zaměřovat na co chcete. Mimo to většině lektorů nevadí, když bude navštěvovat jejich předměty, ač v nich nejste oficiálně zapsaní. Zápis stejně jako u nás probíhá přes web, vůbec vše je v dnešní době elektronické, index neexistuje. I věškerá komunikace se školou probíhá přes email, což já osobně oceňuji, protože při vzpomínce na šílené fronty na studijním oddělení na univerzitě v Brně mám ještě ted husí kůži. 

Každý předmět má lecture a tutorial, v českém slova smyslu přednášku a seminář? Jste z těch, kteří se raději našrotí z knihy než chodit na přednášky? Pak vám tutorialy polezou krkem, protože se na ně chodit musí. Jste z těch, kteří se u neoblíbených předmětů naučí dva dny před zkouškou a pak prolezou? Nic pro vás, bohužel. Studium na anglických univerzitách vyžaduje neustálou přípravu. Jeden týden vynecháte a už to na vás padá. Jste z těch, kteří se neradi vyjadřují a diskutují? Opět nic pro vás, protože projevit vlastní názor a vstoupit do diskuze se zde vyžaduje. 

Model hodnocení na většině univerzit je následující: malou část, většinou deset procent, tvoří individuální nebo skupinová prezentace v rozsahu pěti až třiceti minut a následná diskuze na dané téma. Esej, na mém oboru do max. 4000 slov, dělá třicet až čtyřicet procent celkové známky. Závěrečná zkouška ve formě eseje, která trvá dvě nebo tři hodiny, tvoří zbylých šedesát procent. Esej a test musíte splnit na min. padesát procent a celková známka na úspěšné absolvování musí být padesát nebo šedesát procent, záleží na předmětu nebo univerzitě. 

Na druhou stranu vás na to všechno psaní skvěle připraví a navedou. Psaní akademického textu je věnován celý předmět a v nabídce jsou i přednášky knihovnic, které v databázích vydolují cokoliv. A že těch databází není málo. SOAS (a věřím, že většina anglických univerzit) má přístup snad ke všemu, na co si vzpomenete. Je to jedna z hlavních věcí, které se mi tady líbí, v Čechách jsem nic takového nezažila. Najednou není člověk odkázán na Googl a nespolehlivé zdroje, ale dostane se k opravdovým informacím. A to potom i krátičká esej dostává zcela jiné rozměry. Někdy ty databáze projíždím jen tak ze zájmu, prohlížím si, jaká data ve světě existují, porovnávám země ve všech různých oborech. Mimo to SOAS knihovna pořádá lekce o tom, jak se správně učit, jak správně číst literaturu, jak citovat, jak si psát užitečné poznámky. Při škole je i centrum kariéry, které pomáhá absolventům s hledáním práce, pomáhá vytvořit vyšperkovaný životopis na úrovni. 
Kritické myšlení. Není lekce, kde by tenhle pojem nepadl. Je to hlavní věc, která se po člověku vyžaduje. Nejen v esejích, ale i v diskuzích. A naučí vás to za pár týdnů. Teď kriticky uvařuji nad vším...

Jedna věc o SOASu: Absolutně šílené lidé. V tom nejlepším slova smyslu. Studenti na SOASu jsou za všech koutů světa, jelikož se škola zaměřuje na Afriku a orient. K tomu je celá škola jedná velká hippie instituce, která se angažuje v otázkách životního prostředí atd. Láska k hudbě, divadlu, jídlu, kulturám a snaha něco udělat se současným světem k SOASu prostě patří. V praxi to znamená skvěle organizované studentské akce, jak festivaly a workshopy, tak bazary, koncerty, stánky s jídlem, holi festival, protesty, promítání. Každý den v týdnu probíhá minimálně pět různých přednášek odborníků na téma z Asie, Afriky a vůbec celého světa, přednáší hostující profesoři a badatelé, debatuje se o všem! Mimochodem, většina těchto akcí je otevřená veřejnosti, takže neváhejte, jestli se v Londýně nudíte...

Poznámka: jednou jsem popsala ten úžasné multikulturalismus v Čechách a dozvěděla jsem se, že to není možné, aby tolik zahalených holek studovalo. Takže pro českou verzi článku přidávám varování: není to nic pro rasisty :) 

Je snad jedna věc, která se mi na SOASu nelíbí. A to je to celkové naplánování studia: Výuka od září do dubna, následné zkouškové v květnu, psaní závěrečné práce přes léto, odevzdává s září, do prosince se čeká na výsledek a ona slavná ceremonie s hábity a čepci v červnu! Musí to být tím britským počasím.... 

(all pictures from Google.com)