Back to Brighton

Brighton milujeme. Alex, kterého jsme poprvé potkali loňské léto, když nás v Brightonu ubytovával (jeden z těch couchsurfingových hostitelů, kteří se stali našimi opravdovými kamarády), byl na svátky doma z Readingu a pozval nás na víkendový dýchánek. Byli jsme rádi, že se na chvíli dostaneme z přelidněného Londýna. Ač je Londýn mé město číslo jedna, občas si člověk musí odpočinout od velkoměsta.

London: Yoshitomo Nara Exhibition

Zaprvé, vůbec jsem netušila, že mám hned za rohem od školy tak parádní galerii. Dairy je předně úžasná industriální budova, skvělé prostory. Je to malá galerie a většina výstav je tu zdarma, ale to je obecně dost londýnská věc. 

Zadruhé, Yoshitomo Nara! Byla to asi ta nejroztomilejší výstava, na které jsem kdy byla. Rozpouštěla jsem se nad všemi těmi okatými postavičkami a holčičkami. Nebyly to ale jen malby, byly zde i celkem velké sochy všech možných druhů. A ta nejroztomilejší fontána, viz. první foto, plakajících postaviček. Tu bych brala domů hned. Absolutně nejlepší byla ale místnost, která mapovala autorovu tvorbu za posledních třicet let. Jednoduché, roztomilé, vtipné, originální. Yoshitoma jsem si dokonce na nějakou dobu dala na pozadí počítače. 

Tea Time in Lindfield - The Toll House

Alex nás vzal do Liendfieldu, jedné malé vesničky kousek od Brightonu. Nic lepšího jsme si ani nemohli přát. Unikli jsme z rušného Londýna do té pravé anglické idilky. Městečku dominovala High Street, kde byl jeden dům starší než druhý. Toll House byl z roku 1630. Ani nevím, jestli jsem někdy byla v nějakém tak sterém domě. 

V přízemí mají malý krámek se serepetičkami a za ním rozkošnou čajovnu. Krom toho, ceny rozhodně nejsou londýnské, velké plus. Udělala jsem z toho posezení ve velice britském stylu - čaj s mlékem (dokonce to bylo okolo páté odpolední!) a scony s marmeládou a smetanou. Celonárodní spor mezi Brity je právě o sconech, přesněji o postupu konzumace. Jedna strana zastává postup marmeláda a potom smetana. Proti nim jsou zastánci obráceného postupu, tedy smetana a na ní marmeláda. Alex jasně tvrdil, že marmeláda musí být první. Netrvalo asi pět vteřin a od druhého stolu se ozvala paní, že je to tedy přesně naopak. To prý dá rozum, že smetana musí být první. V rámci uklidnění situace jsem si dala půlku sconu tak a druhou tak.