New Zealand is where we started our gap year. And thanks to couch surfing we found some amazing friends. It wasn't our first time couch surfing. But it was a very interesting this time. We came to Auckland after little stop in Taiwan, ready to start new short life here. To find a job, to find a lovely place to live, meet new people etc. We came to Auckland little unprepared, I must say. We didn't book any accommodation and realized that all the hostels are fully booked. We tried to find a host on CS before, but nobody wanted us. Well, little desperate, we tried CS again. This time we didn't send individual messages. We simply wrote to Auckland wall, asking if somebody knows about a low cost hotel and if it is safe to sleep in a park. In few minutes, we had around ten messages and at least five calls from people willing to host us. And that is how we met Rory and Riley, two of the best Kiwis we've ever met. We ended up living with them for more than two weeks.
In January 2014 we went to a little trip organized by Rory and his brothers, out of the city, to the north of North Island. People usually prefer the South island, yes, but look, there are some really cool places up north, too! Rory took us to a beautiful quiet beach, we camped between the sand dunes, did some mussels picking and mussels bbq, had fun in the sea, watched wild dolphins, played ninja game, we were driving on the sand and visited some really scary caves. To go for a trip with a Kiwi is completely different from using a guide or Google. You will never find this cool places and adventures without a local.
Watching this now, in cold England, I wish that gap year lasted forever. And also we made a promise we will go back to New Zealand one day!
Náš "gap year" jsme začali na Novém Zélandu. Díky couch surfingu jsme našli úžasné přátele. Nebylo to poprvé, co jsme couch surovali, ale bylo to něco trošku jiného než kdy jindy. Do Aucklandu jsme přiletěli po malé zastávce na Tchaj-wanu, připraveni začít nový "život" - tedy na pár měsíců. Najít práci, nějaké útulné bydlení, poznat nové lidi atd. Musím ale říct, že na to jak jsme se už nacestovali, jsme přijeli do Aucklandu tak trochu nepřipravení. Neměli jsme rezervované žádné ubytování a na místě jsme zjistili, že všechny hostely jsou plné. Najít někoho, kdo nás ubytuje jsme na couch surfingu zkoušeli už pár týdnů předem, ale nikdo nám neodpovídal. Tak trochu zoufalí jsme to ale zkusili znova. Nezkoušeli jsmeto přes zprávy konkrétním lidem, ale napsali jsme přímo na wall Aucklandu, zda někdo neví o levném a hlavně volném hostelu a popřípadě, zda je bezpečné spát někde v parku. Do pár minut mi přišlo asi deset zpráv a telefon nepřestával zvonit, lidé nás ochotně chtěli ubytovat. Skončili jsme u Roryho a Rileyho, u dvou nejlepších Kiwáků, jaké jsme kdy poznali. Nakonec jsme u nich bydleli více než dva týdny.
V lednu jsme s Rorym a jeho bratry vyrazili na výlet, který Rory sám zorganizoval, nakonec nás byla celkem banda. Jelo se na sever od Aucklandu. Lidé většinou preferují Jižní ostrov, ale pozor, na Severním ostrově hodně krásných míst. Rory nás vzal na překrásnou pláž, kde nebyla skoro ani noha, kempovali jsme mezi písečnými dunami, nalovili jsme si mušle připravili jsme je na grilu, dováděli jsme v moři, pozorovali divoké delfíny, hráli jsme ninju, zařídili jsme si na písku a nakonec podnikli výlet do jedné schované jeskyně. Jet na výlet s místními je něco úplně jiného než jezdit podle knižních průvodců nebo podle Googlu. Nikdy se vám nepodaří najít takový místa jako s místními.
Když se na to teď zpětně dívám, tady ve studené Anglii, přále bych si, aby ten rok cestování trval věčně. A tak jsme si slíbili, že se na Zéland vrátíme. Jendoho dne...
No comments:
Post a Comment